Cesta uzdravení – pátá zpráva – o esenci Vděčnost

Zdravíme opět Vás všechny, kdo čekáte na další zprávu...


Dvě malá zamyšlení

„Pan doktor vzpomíná na mládence, který v době dospívání dělal experimenty s výbušninami a přišel o zrak. Oslepl. Úplně. Po létech se spolu setkali. To, co řekl lékaři, vyrazilo panu doktorovi dech. Povídá: „Pane doktore, víte, že dnes děkuji za všechno, co se stalo? Já jsme předtím neměl ani potuchy o tom, o čem lidský život vlastně je. Teprve po tomto úrazu jsem začal chápat, co znamená opravdu žít, co má a nemá v životě smysl a hodnotu. Vím, že to zní nezvykle, ale já jsem při všem tom zlém, co mi úraz přinesl, vděčný za to, co se stalo – že mi tento úraz otevřel oči pro věci, pro které jsem byl dříve slepý.“

Našli jsme na http://velkenemcice.farnost.cz/index.php?id=28,651,0,0,1,0


„Vděčnost mi otvírá oči, abych dokázal vidět vlastní hodnotu. Není ale zrovna snadné být vděčný sám za sebe. Často v nás totiž vězí až příliš hluboko sklon k sebeodmítání. Rádi bychom měli jiné tělo, jiné nadání, jiné možnosti.

Začneme-li ale pošilhávat po tom, co nemáme, nedokážeme samozřejmě děkovat za to, co nám bylo darováno. Vděčnost vyžaduje zároveň i schopnost rozloučit se s vlastními iluzemi o tom, jaký bych měl být. Teprve pak dokážu děkovat za svůj způsob myšlení, za to, co prožívám, za své tělo, které možná neodpovídá ideálu krásy, ale v němž moje duše ráda přebývá. Vděčnost mě vede k životu v souladu se sebou samým a k hluboké radosti z toho, že jsem právě takový, jaký jsem.“

Našli jsme na http://www.vira.cz/index1.php?sel_id=746


Danielovy tipy pro práci s esencí Vděčnost (Gratitude)

Jak procházíme minulými bolestmi do nového života s hmatatelnými pocity osvobození se od utrpení minulosti a jak necháváme tuto minulost odejít, objevují se zcela přirozeně pocity vděčnosti a spokojenosti. Kromě všeho se může objevit opravdu hluboký a mocný pocit vděčnosti Božskému za to, že jsme byli požehnáni a bylo nám umožněno zbavit se bolesti. Opravdové emocionální vyléčení je jedna z nejpožehnanějších a nejzázračnějších věci na Zemi. Jak procházíme tímto léčením a cítíme, jak minulost odpadává, můžeme prožívat vděčnost za tento zázrak.

Esence Vděčnost byla vytvořena pro podporu tohoto kroku na této Cestě a pro vnímání hluboké vděčnosti za vše, co se nám stalo. Vděčnost také silně podporuje projevení a vyjádření našeho ocenění všech darů života.

Stejně jako Odevzdanost i Vděčnost můžeme brát jako přirozený výsledek procesu uzdravování. Můžeme na ni ale nahlížet i jako na samostatné duchovní cvičení. Bez ohledu na stav našeho emocionálního a duchovního vývoje je rozvíjení vděčnosti silným duchovním cvičením: říkejme „Děkuji“, kdykoliv se nám přihodí cokoliv dobrého nebo špatného. Tato esence je skvělá v tom, že nám pomůže pěstovat a vyjadřovat poděkování za všechny dary našeho života.

Jako duchovní cvičení nemá valnou cenu říkat „Děkuji“ Bohu, když je vše dobré a všechno se pro nás vyvíjí pozitivně. Tomu říkám „Snadná vděčnost“. Opravdová Vděčnost přichází, když dokážete být vděční a děkovat, i když se věci Nevyvíjejí tak, jak byste si přáli – je o hodně těžší říci „Děkuji“, když se nedaří. I v tomto nám esence Vděčnost může pomoci – podpoří nás, abychom oceňovali VŠE, co nám život přináší!! Jedno z mých oblíbených duchovních cvičení je říkat „Děkuji“, když se všechno hroutí. A zcela jistě vždy zjišťuji, že jakmile je po krizi a mám to za sebou, dostalo se mi tolika nových poučení a darů, které bych si v době utrpení ani neuměl představit. Teprve později vidíme dary, které nám ty těžkosti přinesly. A tak vyjadřovat vděčnost už tehdy, když jsme uprostřed trápení, je velmi mocný způsob, jak ctít skutečnost, že doba problémů je vlastně dobou velkého otevírání a příležitostí, i když to tak zrovna vůbec necítíme!


Pár slov o esencích, které tvoří kombinaci Vděčnost

Bizon – prohlubuje spokojenost a ocenění.

Krocan divoký – kultivuje pocit hluboké vděčnosti.

Kudlanka nábožná – pro oddanost Duchu.


Daniel


Zpráva o užívání esence Vděčnost

Pro ty, kdo jsou u nás noví: o tomto experimentu se dočtete více na titulní stránce www.e-esence.cz v aktualitě plus, kde můžete vše sledovat od samého začátku.


Anna    Taťáno a Pavle, překvapení, které mi nachystala esence „Gratitude“, mi docela vyrazilo dech, i když jsem si na něj musela počkat až do samého konce užívání. Již jsem si zvykla, že každá nová esence ohlásí své působení migrénou. Ani zde to nebylo jinak. S tím rozdílem, že se mi bolest podařilo utlumit jedním práškem. Dříve mi nezabíralo vůbec nic a celé dva i více dnů jsem prostě protrpěla. Celou dobu užívání provázela vnitřní nepohoda, napětí, neklid, vnitřní sevření, únava. Špatně jsem se probouzela, silou vůle se snažila rozlepit oči, nechtělo se mi vylézat z postele a nejraději bych vše zaspala. Vždy mne to stálo hodně přemlouvání. I probouzení s migrénou bylo častější (i 2x do týdne). V prvním týdnu se projevila lítost, zlost i agresivita. Pak „vyplavalo“ něco, co mi ukázalo, jak hodně mi chybí láska maminky – otec mi zemřel, když mi byly 3 roky a maminka mi mnoho lásky nedala, spíš žádnou. Uvědomila jsem si, jak mi tato láska chybí ve všech oblastech života. Snažila jsem se s tím pracovat, abych tuto obrovskou „díru“ ve svém bytí zaplnila. Pocit naplnění se nedostavil. Další, co se objevilo, byly identifikace s jinými lidmi – podívej, jak jsou Hanička s Věruškou hodné a ty tak zlobíš, apod. Toto se mi zpracovat povedlo. Největší šok ale přišel 5.6. ve čtvrtek. Ráno jsem se probudila s migrénou. Tentokrát jeden prášek nestačil, ale během dopoledne mi bylo lépe. Pak mi z ničeho nic hlavou proběhla myšlenka: láska=zrada. Jak kdybych dostala ránu kladivem. To je přesně to, co se mi celý život děje. Kohokoli jsem v životě milovala a důvěřovala mu, ten mne zradil. Netýká se to jen vztahů, ale veškerého konání, které jsem dělala s láskou. Vím, kdy tento velmi silný program vznikl a proč jsem ho „pohřbila“ tak hluboko. Nyní je ve vědomí a já ho s láskou a vděčností propouštím ze svého života. Jsem vděčná za tuto cestu a za všechny, kteří se na ní podílí. S láskou Anna.

Blanka    Milí Kaiserovi, opravdu už od pátku poctivě přemýšlím, co napsat. Mám totiž cca 50 stran hustě malým písmem. Přihodilo se mi totiž to, že jsem napsala svůj vlastní reinkarnační román. Když jsem četla Elizabeth Haich Zasvěcení,byla jsem z toho úplně vedle, teď už rozumím tomu, proč. Ten můj má jiný děj, ale taky všechno do sebe zapadá. Chtěla jsem vám napsat alespoň ukázky, jenomže jsem si uvědomila, že ještě nebyl dopsán, dokončen. Teprve potom bude možné ho uveřejnit se všemi detaily. Když jsem to celé teď poprvé po sobě četla, byla jsem překvapená tou autentičností. Kdybych to měla zachytit zpětně, vůbec by to nemělo tu šťávu, jako když se mi to postupně otevíralo. Byla jsem v tom procesu a zachycovala, co se děje, vůbec jsem nevěděla, kam to směřuje. Těžko můžu vděčnosti vyjádřit větší vděčnost, jak moc jsem vděčná za to, co se odehrálo. Díky zvířata! Díky Danieli! Díky Kaiserovi!Napíšu alespoň nějaké své prožitky na začátku esence. Po té předcházející jsem byla nemocná a pesimistická.Hned po prvním požití Gratitude se mi objevovala druhá, kladná stránka věci. Příklad: jako rodič, přes všechny nedostatky a hlavně nevědomosti jsme s manželem děti obstarali a vše, co jsme mohli, jsme jim předali a stejně to udělali i moji rodiče. Stejně to šlo i další dny: například se mi při meditaci vrátila lítost, že jsem tak nevědomá a okamžitě mi naskočilo, jakého se mi dostalo daru, že si to smím uvědomit. Mezitím, stejně jako už nějakou dobu, ale zejména teď při esencích se mi vybavovaly různé situace v životě, kdy něco nebo všechno bylo špatně. A tehdy jsem na internetu potkala článek od Barbary A. Brennan o konglomerátech psychických bloků, čas tam nehraje roli. Jedná se o to, že jeden typ bloku se vrší na sebe v různých životech. Brennan tam říká, že při léčení musíš projít vědomě všemi částmi konglomerátu od teď do minulosti, pak tam přijde energie a ta část, která zamrzla třeba na úrovni malého dítěte, rychle dospěje. Bylo mi jasné, že tohle je pro mě a příští den jsem začala. Byl to proces 14 dní v kuse, protože  ať jsem dělala cokoli, bylo to spuštěné a jakmile jsem měla chvilku, už to zase jelo. Byla jsem jednoznačně vedena, protože mi přicházelo, co teď s tím mám udělat (a úplně potom jsem něco z toho potkala jako terapeutické techniky). Vždycky jsem toužila po nějakém Mistrovi, ale buď to nebyl mistr nebo mě nechtěli. Tak teď mám esence a ty mě vedou. Já vím, pomohly mi ve spojení s Vyšším Já.Co se týče napsání toho románu, asi to nebude mít smysl, protože je možné, že během krátké doby bude mít každý svůj napsaný. A závěr po dokončení esence: Přebírám teď skutečně svůj život do vlastních rukou a s vydatnou a zásadní pomocí z duchovního světa se vydávám dopsat ještě tu kapitolu. S láskou  vám a všem účastníkům!
Gábina    První týden: Stále zapomínám kapat. Velmi citelně si uvědomuji, že se mi vůbec nechce si vnitřně něco zpracovávat. Vymýšlím si práce, abych se v sobě nemusela hrabat. Celý první týden se doslova nutím si večer v posteli v klidu promluvit sama se sebou, odezva jen nepatrná. Jsem opět velmi unavená a provází mě nepříjemné tlaky v hlavě. Druhý a třetí týden: Ne, bohužel se mi nedaří naladit na pocit vděčnosti, radosti ani pokory, které jindy přicházejí sami. Naopak se mě velmi silně dotýkají i sebemenší „výchovné“ narážky mých rodičů na naše děti a já reaguji, jak se říká, na první našlápnutí. Ozývají se staré bolesti. Tuším že bych to měla být já, kdo začne s léčením vzájemných vztahů (rodiče-já), ale nedokážu se k tomu přimět. Baví mě být umíněná a utvrzovat se v roli oběti, i když vím že je to slepá ulička. Snad už to brzy odezní. Všechny moc zdravím Gábina

Hana    Tak zase přišel čas napsat něco o cestě, kterou procházíme. Esence Vděčnost. Hned první dva dny po nakapání si kapiček jsem cítila pocit strašné roztříštěnosti na tisíc kousků. Jakoby moje integrita byla rozmístěna po vesmíru v tisícerých střípcích.Nevěděla jsem v kterém prostoru je mám poskládat k sobě. Jaký kousek má zůstat na místě a které se mají přemístit za ním. Absolutně jsem se nemohla usebrat na jakoukoli činnost, která vyžadovala soustředění. I jízda autem byla tak vyčerpávající, aby se něco nestalo. Začala jsem řešit intenzivně moje vztahy s maminkou. Od ní jsem byla nařčena z nepěkných věcí,které jsem nikdy neudělala, ale ustála jsem to se ctí a bez hádek. Přehodnocuji nyní celý náš vztah. Další týdny jsem se zase "zacelila" a cítím se vyrovnaná. Také jsem před 14-ti dny vstoupila o svých narozeninách do nového desetiletého cyklu a podle tarotu se teď nacházím pod ročním vlivem Velekněze. A to je velká výzva pro to JAK DÁL. Jsem ráda, že zrovna na toto období jsem částečně připravena esencemi, které užívám. Cítím v sobě takový harmonický pocit. Také rozjíždím jeden velký projekt, na který jsem musela sehnat větší obnos peněz, ale šlo to kupodivu tak nějak HLADCE. No, když něco má být, tak vesmír pomůže. Hanka

Iva    1. týden – jsem šíleně unavená, hodně jím, pořád mám sny, ale moc si je nepamatuji, budí mě tak jako minulý týden křeče v nohách. Kolem půl šesté už nedokážu dělat nic bez sebezapření.2. týden – v polovině týdne mě poprvé zavalí krásný pocit vděčnosti, a to ve sprše, kdy děkuji vodě a sprše, jak mi dělají dobře. Pak se přidává vděčnost přírodě, že je tak malebná, sestřičce, že mi připravila krásný víkend, energii, která ke mně přichází a hladí, teplu, které mě obklopuje v těchto slunečných dnech. Už mi není tak zatěžko v podvečer něco udělat doma. Jen do zrcadla se moc nesmím dívat! Je tam kdosi ošklivý. Nevím jak ostatní, ale už dva měsíce se mi nedaří ze sebe udělat člověka k světu! 3. týden – Je to velice zvláštní období. Střídá se ranní čilost, dopolední činorodost, ale odpoledne přichází únava a večer už jsem téměř mrtvá, v noci pak mám živé sny (které se mi i plní) a křeče v nohách. Celkově jsem ale hodně spokojená se vším kolem.
Ivana   

Jana    Během užívání této esence se mi podařilo uspořádat svůj pracovní a osobní život ke své spokojenosti - v mém pokročilém věku nevídané!!! - celý život jsem měla sklony k přetěžování (takže mám evidentně ráda více sama sebe). Je to legrační, ale cítím vděčnost sama k sobě, že jsem to konečně zvládla a je mi fajn. Mějte se hezky. Jana

Jarmila    Dobrý den všem jdoucím po cestě uzdravení, Taťáně i Pavlovi.Je až s podivem jak rychle čas běží, už zase abych popisovala, co je nového.Vděčnost je zajímavá, cítila jsem ji již před zahájením užívání, jenže s postupem času se vytrácela. Přivedlo mne to až k zastavení nad tím, co za slovem vděčnost a pokora mám. A velmi jsem se divila: bylo to ponížení ale současně povyšování a strach z nich. A pokora? - zase ponížení. A tak se s těmito pojmy a pocity seznamuji a seznamuji a čas zatím běžel. A nějak se mi do toho začala motat odvaha a neodvaha.Tak jsem si přečetla znovu úvodní dopis k této esenci. A je to tedy zajímavé: vím a rozumím všemu, co tam je napsáno. Ale skutečně to tak cítit? To tedy ani náhodou.Naprosto jasně v sobě vidím to obrovské NE.Děkuji za to, že jsem ho uviděla, i tu zlost a bolest a strach, které za ním jsou.A když jsem to tak pěkně napsala, napadlo mne: a k čemu potřebuji opakovat neustále dokola totéž? Vždyť už jsem to řešila. A najednou jsem se viděla: stojím na skále - to je to staré, stačí udělat krok - to je to nové, neznámé, to je ŽIVOT. Letět nebo se jen dívat a kňučet, že tam chci a stejně se neodlepit. V obývacím pokoji mám dva koberce, postavila jsem se na kraj jednoho, to je ta skála, a rozhodla se udělat ten krok a skočit. Ale napadlo mne: copak musím skákat a padat? vždyť mohu udělat krok třeba na krásnou rozkvetlou louku. Udělala jsem ho.Teď prosím o ochranu a pomoc, abych se nevrátila zase zpět. Tento konec vůbec nebyl původně plánován. Je vidět, že esence stále působí, a vlastně díky esenci odvahy jsem mohla udělat ten KROK, KROK K ŽIVOTU, K BOHU.Děkuji za to. Všem vám přeji hezké dny, Jarmila

Lenka    Moc vás zdravím a posílám zprávu o posledních kapičkách.Myslím,že na mě užívání tentokrát působilo na fyzické úrovni.Opět bolela hlava,střídavě víc a míň.Jinak jsem na sobě nepociťovala vyjímečné změny,nebo jsem si jich vlivem každodenních povinností a shonu nevšimla.Snad jen,že si víc a víc uvědomuju svoji osobnost,své právo na existenci a realizaci a dokážu si za tím lépe stát.

Lída    Daniel o této esenci psal ze dvou úhlů pohledu: jednak jako projev vděčnosti za dary, které nám život přinese a na druhé straně nás učí být vděčnými za situace pro nás na první pohled nepříznivé. A právě tu druhou stránku jsem se tvrdě učila. Takže ani u této esence žádná idylka a pohodička, ale události, které nebyly právě příjemné, ale které se nakonec ukázaly jako učební lekce velice přínosné.

Martina    Hned druhý den po zahájení užívání této esence jsem zažila jeden z nejtraumatičtějších zážitků, když jsem šla s naším ročním psíkem na procházku,tak na začátku naší ulice jsme narazili na otevřená vrata do dvora,kde obvykle pobíhá asi 5 naprosto zubožených vlčáků,docela sem se vyděsila,když se jeden z nich najednou objevil ve vratech a rovnou na nás,ani nevím jak se do našeho psa zakousl a vím jen  to,že najednou tam byli 4 a všichni se na něj vrhli a kousali ho,ani pořádně nevím co sem dělala,vím,že ruce sem se mezi ně bála strčit,takže sem do nich kopala a křičela,nevím za jak dlouho,mohli to být asi 2 minuty ,než se objevil jejich pán a začal je odtrhávat,když se mu to po nějaké chvíli podařilo,tak samozřejmě udržel jenom 2,takže ty další 2 se na něj vrhli znova,tak jsem pustila vodítko a modlila se,aby ho nezahnali na hlavní silnici,naštěstí utíkal opačným směrem,takže jsem popoběhla za nimi a našla ho jak se krčí v koutě a ty 2 bestie na něj doráželi,tak jsem mu odepla vodítko a postavila se před něj a zaháněla je,než přiběhl majitel a odvedl je.Strašně se omlouval,že zrovna zajížděl autem..celé to mohlo trvat asi 10 minut.Doma jsem psíka vykoupala a ohledala a zjistila,že má jenom pár šrámů,což je vzhledem k tomu,že si ho chtěli dát k obědu podle mě zázrak,nicméně ten pach těch zvířat se z něj jen tak odstranit nedal....naštěstí by v šoku asi jenom hodinu nebo dvě,to mě to trvalo podstatně déle a ještě pár dní potom jsem nemohla usnout a přemýšlela,co všechno se mohlo stát a jaké je vlastně štěstí,že to dopadlo takhle....Druhý týden jsem se dostala na místo,které mě tak trochu vrátilo do dětství,atmosférou a přírodou a za to jsem byla hrozně vděčná,doufám,že tam teď budu jezdit častěji.Třetí týden,mě začalo docela dost bolet v krku,což mi zase připomělo tu méně příjemnou část dětství,takže když to přes víkend nepřestávalo,spíš naopak,tak sem si zašla k doktorce a dostala antibiotika,ale moc nezabírají,takže v krku mě bolí pořád....Jinak všechny esence jsou u mě provázeny bolestí zad a kolen a taky si uvědomuju,že tak nějak kolem začátku užívání esencí mám docela zvláštní sny,těžko popsat,v čem jsou zvláštní,ale zůstávají mi z nich někdy známé,někdy jenom povědomé pocity,ale ty pak ve větší či menší míře na mě působí celý den...sny mi přijdou hrozně známé a povědomé,jenom jsem pořád v té fázi,kdy si nemůžu vzpomenout.

Peter    Prvý týždeň ma zachvátil pocit vďačnosti, ďalšie dva týždne boli v normále. Niektoré veci som začal brať ľahšie a nepripisoval som im takú váhu ako predtým. Iné prejavy som nezaznamenal ani ja a ani moje okolie.

Radka    Tak toto byla pro mě taková záhadná esence…. Dost často jsem přemýšlela, proč se jmenuje  Vděčnost… ze začátku byl klid, tak týden. A potom to začalo. Nemohla jsem se absolutně na nic soustředit. Nejhorší to bylo při řízení auta, pocity to byly tak nepříjemné, že jsem kapky dokonce na pár dní vynechala. Zatím si nejsem při řízení auta sama sebou dost jistá a teď jsem  nebyla schopná udržet pozornost… syn měl pravděpodobně podobné příznaky, ale ve škole - i normálně má problém se soustředit, ale co předváděl tyto dny nemělo chybu - např. při písemné práci odpověděl jen na půlku otázek - přesně každou druhou, přestože to znal a pak se divil, že tam jsou - při psaní je jednoduše neviděl… celkově plno věcí tak nějak vypustil…Dcera se začala více uzavírat ve svém pokojíku. Ale komunikace s ní byla rozhodně lepší než v minulém období.Měla jsem jednu větší krizi s manželem, tak nějak jsem mu sdělila co ve mně už delší dobu zrálo (od té doby, co užívám esence) a přestala mě bolet po třech dnech hlava  JKaždopádně jsem se snažila esenci procítit, i když si myslím, že vděčnost cítím dost často… takovou tu univerzální… děkuji, že nežijeme ve válce, že máme kde spát, co jíst, že máme prostor k životu a možnost volby…   pěkný červen  J

Silvia    Ahoj všichni na cestě, tahle krásná esence mi ukázala, že je opravdu lehké děkovat za vše dobré, co mně potká. Protože když se nedělo úplně vše dle mých představ, dá se říct ty těžší situace a chvíle v mém životě, to už bylo s děkováním horší. Vlastně za tyhle tři týdny se mi zdá, že se schválně dělo vše, jen né to co bych jsem si přála. Takže jsem mněla možnost s pokorou poděkovat, a věru ze začátku to bylo túúúze těžké. Jsem ráda, že díky esenci, teď mohu vidět a prožívat i ty na první pohled smutné a bolestné věci jinak. Mějte se krásně Silvia


Přejeme všem, kdo na Cestě vydrželi, aby došli až do konce! A spolu se všemi se budeme těšit na další zprávy za tři týdny.

Pavel a Taťána Kaiserovi
Výhradní dovozci zvířecích esencí z USA již od roku 2005