Danielovy tipy pro práci s esencemi Cesta uzdravení

Daniel Mapel, 24. 2. 2008

Druhá esence v řadě: Zdravý hněv (Healthy Anger)

Hněv je naprosto přirozený pocit. Jako takový není ani „dobrý“ ani „špatný“. Hněv se prostě občas přirozeně objeví a podstatné je, jak s ním naložíme. Respektujeme jej, ctíme jej a dáváme jen přiměřeně najevo? Nebo jej užíváme proti druhým i proti sobě, což končí tím, že ublížíme a napácháme škodu? Esence Zdravý hněv nám pomáhá naučit se přijmout svůj hněv a přiměřeně a vhodně jej projevit. Esence je užitečná pro ty, kdo potlačují hněv a vyhýbají se jeho projevení, ale i pro ty, kdo dávají svůj hněv najevo nepřiměřeným způsobem.

Hněv je důležitý, protože to je způsob, jak dát najevo své hranice a říci „NE!“ Všichni se potřebujeme naučit této dovednosti, pokud chceme žít opravdu plnohodnotně.

Většina z nás vyrůstala v rodinách, kde se s hněvem zacházelo dvěma způsoby. Buď byl hněv nepřípustný, musel se potlačovat, najevo se dával zřídkakdy nebo vůbec ne
a každý se tvářil, že je vše v pořádku, i když to tak nebylo. NEBO se hněv projevoval nepřiměřeným způsobem tak, že to bylo fyzicky nebo emocionálně nebezpečné. Ti z nás, kdo vyrostli v takovémto prostředí, došli k přirozenému závěru, že hněv je špatný a je třeba se mu za každou cenu vyhýbat.

A tak většina z nás vyrůstala v rodinách, kde se přirozený hněv neuznával. Rychle jsme se naučili potlačovat náš pocit hněvu a ukrývat jej. Tak jsme se začali vzdávat naší moci, síly a sebeprojevení, a to vše z důvodu zachování pocitu bezpečí. Velký problém je v tom, že hněv, který je potlačen, se ukládá a může nám způsobit velké škody. Sám od sebe se nerozpustí, dokud s ním vědomě nenaložíme tak, aby se projevil a uvolnil zdravým způsobem.

Situaci napravíme tak, že se nejprve naučíme ctít a respektovat svůj hněv a přestaneme před ním utíkat a nechat se jím přemoci. Proto nejdůležitější věcí je ctít své pocity hněvu, i když vám něco ve vás říká „Kvůli tomuto bych se neměl/a hněvat“ nebo „Proč z toho dělám takovou událost!“ nebo „To není vůbec duchovní cítit něco takového“ nebo „Takhle bych se cítit určitě neměl!“ Nezmenšujte svůj hněv – pamatujte si, že jakmile jej začnete přijímat a věnovat mu pozornost, dáváte slovo jedné ze svých „částí“ a jedné ze svých zkušeností, kterým jste se doposud vyhýbali. A děláte to proto, abyste se vrátili do rovnováhy, abyste:
·    ctili hněv
·    dali mu prostor, aby se projevil
·    a jakmile se projeví, začne se rozpouštět

Pokud jste svůj hněv potlačovali dlouho, bude to trvat, než se opět rozpustí. Když s ním ale budete průběžně vědomě pracovat, skutečně postupně zmizí.

Hněv uložený v těle potřebuje být projeven, aby se uvolnil. Prvním krokem v práci s hněvem je to, že si jej začneme být vědomi. Opravdu důležitá práce ale je začít tento hněv projevovat a dělat to zdravým způsobem.

Základní pravidlo pro zdravé projevení hněvu je docela jednoduché: Když projevuji hněv, nezpůsobím emocionální ani fyzické ublížení žádné živé bytosti včetně mě samé/ho a nezpůsobím poškození žádné hodnoty nebo věci.

Jednou z nejlepších cest, jak začít s fyzickým uvolňováním hněvu je sevřít pěst, když si všimnete, že se hněváte, a říci nahlas „Hněvám se!“ nebo „Mám vztek!“ Toto je první a odvážný krok. Odtud můžete pokračovat k jemnému bušení do polštáře spolu s hlasitým „Mám vztek na .... protože ...“. Dále můžete pokračovat k většímu bití do polštářů a zvyšování hlasitosti projevování hněvu. Je samozřejmě spousta dalších způsobů, jak dát svůj hněv najevo: někdo rád běhá a vnímá, jak jeho nohy dupou (a představuje si, že dupe na toho, na koho má vztek), někdo štípe dříví, někdo se rád vykřičí do polštářů... Ať už si najdete jakýkoliv způsob, je to v pořádku, hlavně to musí být bezpečné pro vás i pro vaše okolí.

Jak projevujete svůj hněv, mohou se i nadále vynořovat další pocity. Můžete cítit úlevu, ale také další příliv hněvu! A to je také v pořádku. Pamatujte, že v sobě máte zřejmě hněv na spoustu věcí a že jste si v sobě spoustu hněvu ukládali po dobu mnoha let. Proto bude nějakou dobu trvat, než se veškerého hněvu zbavíte. A znovu zdůrazňuji, že to je v pořádku a že je to přirozené. Nedopusťte, aby vás za to kdokoliv posuzoval nebo odsuzoval!

Pokud se stane, že budete mít problém dostat se ke svému hněvu při práci s touto esencí, přidejte si ještě esenci Vnitřní práce. Ta může napomoci s vyplavením hněvu ještě víc.

Jeden tip navíc:

Opravdu se mi líbí, co jednou řekla Elizabeth Kubler-Ross, významná švýcarská psycholožka: pokud se na něco zlobíte víc než jen pár minut, pak se to netýká toho, co si myslíte, ale něčeho hlubšího, něčeho staršího, nějakého staršího nevyřešeného hněvu z minulosti, který se vrací na povrch a promítá se do stávající situace. A tak je moudré podívat se i na to a ohlédnout se do minulosti a ptát se sebe sama „Na co se doopravdy hněvám? Na koho jsem se zlobil/a v minulosti a nevyřešil/a jsem to, takže to teď prožívám znovu, když se zlobím na ...?“

Pod starým hněvem také bývá uložen hluboký žal, a tak je přirozené, že když začnete projevovat hněv, začnete pociťovat také občasný smutek. Pokud se tak stane, zvažte přidání esence Truchlící srdce a užívejte ji současně se Zdravým hněvem. Tajemství emocionálního léčení je v tom, že dovolíte jak hněvu, tak žalu odejít. Proto kdykoliv, kdy jste opravdu naštvaní na minulost nebo nad ní pláčete, je to projev léčebného procesu.

Pravidlo číslo jedna: Důvěřujte tomu, co cítíte. Řekněte, co se s vámi děje, někomu, kdo vás může podpořit a neodsoudí vás za to, že máte své hluboké pocity. Čas od času si s láskou připomeňte, že tato hluboká a náročná emocionální práce je to nejdůležitější, co pro sebe můžete udělat.


Pár slov o esencích, které tvoří kombinaci Zdravý hněv

Jezevec – dává nám schopnost cítit hněv a přiměřeně ho projevit.

Gazela – přináší pocit jistoty i v situacích, kdy se hněváme.
 

 

Cesta uzdravení – druhá zpráva – tentokrát o užívání esence Zdravý hněv

Milí čtenáři a také stateční účastníci „velkého experimentu“!

Malé zamyšlení

Osud – Karma
Před naším zrozením jsme se v mentální úrovni-světě, záměrně, svobodně rozhodli pro určitou rodinu, místo, čas a další okolnosti našeho budoucího života, tedy pro náš budoucí osud - karmu. To proto, abychom mohli vyplnit své mezery v cestě k dokonalosti nebo splnit úkoly svého poslání, určeného Prozřetelností... Beethoven se nechal slyšet: "Chtěl bych sáhnout osudu hluboko do chřtánu. Úplně zlomit, ohnout mne nemůže!" Jak mu historie dala za pravdu, nemýlil se! Proto vše, co nás potká, máme zdravit, vítat jako poselství Boží Prozřetelnosti a pokusit se pomocí svých znalostí, zkušeností, vývoje a z toho pramenící síly a stupně zralosti, podle okolností vydolovat, vydobýt doslova to nejlepší, co v nás vězí. Z dobrého se radovat, ze zlého se učit - opakovaně, i když to někdy bolí. Musíme se naučit denně, v každém okamžiku hledat odpověď, proč nás potkalo to či ono, ten či ta nebo oni, co to pro nás mělo mít nebo má za význam, co nám toto setkání mělo říci, nebo co jsme pro toho dotyčného měli dobrého udělat, nebo proč jsme ho měli, poučeni, minout. Tak jedině budeme žít každý okamžik svého života zajímavě, u vytržení, brát ho jako malé dobrodružství, nebo malé napínavé neštěstí, které vždy dobře dopadne a že to záleží jen a jen na nás. Každý den s čistým svědomím jít spát a nikdy ničeho nelitovat, byť jsme se dopustili chyby. Zítra ji napravíme... Usínat denně s myšlenkou, jak vše zítra učiníme lépe, bezchybně. Nebrečet nad omyly minulosti, nad potížemi, které nás potkaly, naopak být za ně vděčni, protože jsou ukazateli naší budoucí cesty k dokonalosti. Neobávat se budoucnosti, žít ve věčném šťastném TEĎ - provždy. Naučit se to není lehké, zato plně povznášející, milosti a radosti-plné. Blahoslavení ti, jimž se to podařilo. Žádné výčitky svědomí, zítra vše provedeme líp a jednou dokonale. Třeba posté. Jenom neztratit víru, že to dokážeme. Vědět, chtít, odvážit se a mlčet... Ne řítit se životem bezhlavě proti své vůli, ale vědomě dle univerzálních zákonů řídit svůj osud.

Volentem fáta, unvolentem trahunt! Chtějícího osud vede, podporuje, nechtějícího vleče za pačesy.

M. K., Vzpomínky na Františka Bardona

Jedná důležitá otázka naší čtenářky

„Tak jsem to přelouskla jedním dechem a musím přiznat, že se mi velmi podobné stavy dějí taky i když esenci neužívám... je to shoda náhod? I.“

Náš názor je takový, že lidem v experimentu se jejich stavy před užíváním esencí neobjevovaly - rozhodně ne v takové míře, jak nyní popisují. Přáli jsme si, aby všichni účastníci ve svých poznámkách zdůraznili vše, co si dávají do souvislosti s působením esencí. A v tom je ten hlavní rozdíl. To nejpodstatnější je, že jim se to děje proto, že to ODCHÁZÍ. Když se takové stavy dějí člověku v běžném životě - prostě jen tak, jede v nějakém zacykleném programu a tím se nic neřeší...

V tomto spatřujeme podstatný přínos esencí – sice se při jejich užívání objeví nepříjemné stavy (nemusí ale být pravidlem!), ale to je proces léčení. Uvolňuje se to, co bylo léta potlačováno, často i celý život. Kdyby u esencí člověk jenom trpěl, tak by to ale nebylo nic moc. Nepříjemné emoce, pocity, myšlenky a někdy i fyzické stavy brzy odeznívají a tím jsou PRYČ.

Velmi důležitý účinek esencí je také v tom, že člověk dostává příležitost udělat si z nových zkušeností své závěry, objevit nové souvislosti, a tak rozšířit svůj stupeň poznání. A o to tu zřejmě jde nejvíce.


Další dobrá zkušenost

Jeden z účastníků nám napsal (upraveno, zkráceno)

Ještě bych Vám měl sdělit, že u Grieving Heart jsem zjistil, že ji vlastně už nepotřebuji. Sice byla pro mě zpočátku vhodná, ale dnes jsem si něco vyčistil z dětství a ukázalo se, že už pro mě vhodná není. Rozhodl jsem se, že ji brát nebudu a budu pokračovat další esencí - Letting Go.

Protože tento experiment děláme pro co nejlepší ponaučení nás všech a pro možnost nahlédnout hluboce do práce s esencemi, rádi bychom se k tomuto vyjádřili.

Pokud si někdo testuje takovéto otázky sám pro sebe, je zde jedno nebezpečí – může dojít k tomu, že podvědomí ovlivní výsledek testu (například kyvadlem) a dojde k tzv. vyhýbání, popírání, ukrývání, atp. Prostě úplně to nejdůležitější, co by člověk potřeboval řešit, mu vyjde jako „nedůležité“. A to je přesně tento případ – nám vychází, že se tento člověk chce podvědomě vyhnout něčemu, co je pro něj velmi důležité.

Kromě toho bychom velmi nedoporučovali nabourat si celou Cestu – každá esence něco zahájí, další v tom pokračuje a připravuje člověka na další, atd., takže vynechat jednu je opravdu škoda!!!


Opožděné zprávy z předchozího období o užívání esence Vnitřní práce

Ivana    Protože jsem esenci vnitřní práce začala vlastně brát o 6 dní později a teprve v těchto dnech končím s její doužíváním - nenapsala jsem nic. V těch prvních dnech /dvou týdnech/ senestalo pocitově nic tak zvláštního, jen jsem postupem času nabírala pocit určité radosti, to jsem přisuzovala těm mláďatům a hlavně pocit vyrovnanosti,lehkosti a intenzivnějšího pochopení "systému odpuštění", který já provádím určitou dobu - podle knih Luule viilmy - odpouštím si. "Jde" mi to lépe a intenzivněji. Esenci "Halthy Anger" jsem si přibrala k esenci Inner Work a začala jsem ji užívat v čase Vámi určeném a s tím již určité pocity mám.

Josef    Mám sice zkušenost s vlasním přemáháním se přes nějaký skrytý odpor, ale vůbec začít systematicky užívat prnví esenci bylo velké úsilí. Chodil jsem okolo lahvičky jako kolem horké kaše a nechtěl či bych řekl nedokázal jsem ji vzít ani do ruky. Pak přišel zlom a šlo to. V tu chvíli jsem podcenil vaše varování co mě může potkat :) Výkyvy nálady je slabé slovo. Houpačka je blíž. V jednu chvíli jsem se cítil ve spojení s vším okolo a v zápětí vztek (ne hněv). naprostá chuť do něčeho praštit - toto mě ještě nepřešlo, ale myslím že to  souvisí s mým potlačováním těchto emocí. často se mi vracely obrazy situací z minulosti. Viděl jsem šílenou spoustu situací, ktere jsem si vysvětlil podle svého, nikterak jak to  mohlo byt v realu. Byl jsem v pozici pozorovatele a videl sám sebe a ty bludy co mne napadaly. Naprosto zcestné zátěže co jsem si uměle vytvořil a do dneška se nechával svazovat. Nemůžu říct že je po jedne lahvičce vyřešeno, ale vrací se mi pocity z doby kdy jsem byl nestranně spokojeny. Vyřešit svůj vztek na sebe by stálo za to. V práci jsem několikrát narazil na nepochopení kolegů o čem vlastně mluvím a jakým tonem. Retrospekcí bylo vidět, že moje naučené reakční vzorce jsou už pěkně hluboko. Jak se cítím nyní? Stále mám pocit, že něco odkládám. Především se to týká mě a duchovního rozvoje.


 
Danielovy tipy pro práci s esencí Zdravý hněv (Healthy Anger)

Hněv je naprosto přirozený pocit. Jako takový není ani „dobrý“ ani „špatný“. Hněv se prostě občas přirozeně objeví a podstatné je, jak s ním naložíme. Respektujeme jej, ctíme jej a dáváme jen přiměřeně najevo? Nebo jej užíváme proti druhým i proti sobě, což končí tím, že ublížíme a napácháme škodu? Esence Zdravý hněv nám pomáhá naučit se přijmout svůj hněv a přiměřeně a vhodně jej projevit. Esence je užitečná pro ty, kdo potlačují hněv a vyhýbají se jeho projevení, ale i pro ty, kdo dávají svůj hněv najevo nepřiměřeným způsobem.

Hněv je důležitý, protože to je způsob, jak dát najevo své hranice a říci „NE!“ Všichni se potřebujeme naučit této dovednosti, pokud chceme žít opravdu plnohodnotně.

Většina z nás vyrůstala v rodinách, kde se s hněvem zacházelo dvěma způsoby. Buď byl hněv nepřípustný, musel se potlačovat, najevo se dával zřídkakdy nebo vůbec ne
a každý se tvářil, že je vše v pořádku, i když to tak nebylo. NEBO se hněv projevoval nepřiměřeným způsobem tak, že to bylo fyzicky nebo emocionálně nebezpečné. Ti z nás, kdo vyrostli v takovémto prostředí, došli k přirozenému závěru, že hněv je špatný a je třeba se mu za každou cenu vyhýbat.

A tak většina z nás vyrůstala v rodinách, kde se přirozený hněv neuznával. Rychle jsme se naučili potlačovat náš pocit hněvu a ukrývat jej. Tak jsme se začali vzdávat naší moci, síly a sebeprojevení, a to vše z důvodu zachování pocitu bezpečí. Velký problém je v tom, že hněv, který je potlačen, se ukládá a může nám způsobit velké škody. Sám od sebe se nerozpustí, dokud s ním vědomě nenaložíme tak, aby se projevil a uvolnil zdravým způsobem.

Situaci napravíme tak, že se nejprve naučíme ctít a respektovat svůj hněv a přestaneme před ním utíkat a nechat se jím přemoci. Proto nejdůležitější věcí je ctít své pocity hněvu, i když vám něco ve vás říká „Kvůli tomuto bych se neměl/a hněvat“ nebo „Proč z toho dělám takovou událost!“ nebo „To není vůbec duchovní cítit něco takového“ nebo „Takhle bych se cítit určitě neměl!“ Nezmenšujte svůj hněv – pamatujte si, že jakmile jej začnete přijímat a věnovat mu pozornost, dáváte slovo jedné ze svých „částí“ a jedné ze svých zkušeností, kterým jste se doposud vyhýbali. A děláte to proto, abyste se vrátili do rovnováhy, abyste:

·    ctili hněv
·    dali mu prostor, aby se projevil
·    a jakmile se projeví, začne se rozpouštět

Pokud jste svůj hněv potlačovali dlouho, bude to trvat, než se opět rozpustí. Když s ním ale budete průběžně vědomě pracovat, skutečně postupně zmizí.

Hněv uložený v těle potřebuje být projeven, aby se uvolnil. Prvním krokem v práci s hněvem je to, že si jej začneme být vědomi. Opravdu důležitá práce ale je začít tento hněv projevovat a dělat to zdravým způsobem.

Základní pravidlo pro zdravé projevení hněvu je docela jednoduché: Když projevuji hněv, nezpůsobím emocionální ani fyzické ublížení žádné živé bytosti včetně mě samé/ho a nezpůsobím poškození žádné hodnoty nebo věci.

Jednou z nejlepších cest, jak začít s fyzickým uvolňováním hněvu je sevřít pěst, když si všimnete, že se hněváte, a říci nahlas „Hněvám se!“ nebo „Mám vztek!“ Toto je první a odvážný krok. Odtud můžete pokračovat k jemnému bušení do polštáře spolu s hlasitým „Mám vztek na .... protože ...“. Dále můžete pokračovat k většímu bití do polštářů a zvyšování hlasitosti projevování hněvu. Je samozřejmě spousta dalších způsobů, jak dát svůj hněv najevo: někdo rád běhá a vnímá, jak jeho nohy dupou (a představuje si, že dupe na toho, na koho má vztek), někdo štípe dříví, někdo se rád vykřičí do polštářů... Ať už si najdete jakýkoliv způsob, je to v pořádku, hlavně to musí být bezpečné pro vás i pro vaše okolí.

Jak projevujete svůj hněv, mohou se i nadále vynořovat další pocity. Můžete cítit úlevu, ale také další příliv hněvu! A to je také v pořádku. Pamatujte, že v sobě máte zřejmě hněv na spoustu věcí a že jste si v sobě spoustu hněvu ukládali po dobu mnoha let. Proto bude nějakou dobu trvat, než se veškerého hněvu zbavíte. A znovu zdůrazňuji, že to je v pořádku a že je to přirozené. Nedopusťte, aby vás za to kdokoliv posuzoval nebo odsuzoval!

Pokud se stane, že budete mít problém dostat se ke svému hněvu při práci s touto esencí, přidejte si ještě esenci Vnitřní práce. Ta může napomoci s vyplavením hněvu ještě víc.
Jeden tip navíc:
Opravdu se mi líbí, co jednou řekla Elizabeth Kubler-Ross, významná švýcarská psycholožka: pokud se na něco zlobíte víc než jen pár minut, pak se to netýká toho, co si myslíte, ale něčeho hlubšího, něčeho staršího, nějakého staršího nevyřešeného hněvu z minulosti, který se vrací na povrch a promítá se do stávající situace. A tak je moudré podívat se i na to a ohlédnout se do minulosti a ptát se sebe sama „Na co se doopravdy hněvám? Na koho jsem se zlobil/a v minulosti a nevyřešil/a jsem to, takže to teď prožívám znovu, když se zlobím na...?“

Pod starým hněvem také bývá uložen hluboký žal, a tak je přirozené, že když začnete projevovat hněv, začnete pociťovat také občasný smutek. Pokud se tak stane, zvažte přidání esence Truchlící srdce a užívejte ji současně se Zdravým hněvem. Tajemství emocionálního léčení je v tom, že dovolíte jak hněvu, tak žalu odejít. Proto kdykoliv, kdy jste opravdu naštvaní na minulost nebo nad ní pláčete, je to projev léčebného procesu.

Pravidlo číslo jedna: Důvěřujte tomu, co cítíte. Řekněte, co se s vámi děje, někomu, kdo vás může podpořit a neodsoudí vás za to, že máte své hluboké pocity. Čas od času si s láskou připomeňte, že tato hluboká a náročná emocionální práce je to nejdůležitější, co pro sebe můžete udělat.


Pár slov o esencích, které tvoří kombinaci Zdravý hněv

Jezevec – dává nám schopnost cítit hněv a přiměřeně ho projevit.
Gazela – přináší pocit jistoty i v situacích, kdy se hněváme.


A nyní už Vám přinášíme zprávu o tom, jak se našich 25 statečných prokapalo dalšími třemi týdny užívání další esence. Všem, kteří se s námi o své zážitky dělí a posílají své příspěvky včas, moc děkujeme!

Zpráva o užívání esence Zdravý hněv

Pro ty, kdo jsou u nás noví: o tomto experimentu se dočtete více na titulní stránce www.e-esence.cz v aktualitě plus, kde můžete vše sledovat od samého začátku. Najdete tam také dopis od Daniela Mapela s instrukcemi a radami pro práci s esencí Vnitřní práce.


Anna    Taťáno a Pavle, užívání „Zdravého hněvu“ mi přineslo nové poznání a uvědomování si. S odstupem jsem si uvědomila, že se u mne hněv začal částečně projevovat ke konci užívání „Vnitřní práce“. Hned první den užívání „Zdravého hněvu“ mne přepadla migréna, s nevolností a velikou únavou. V noci jsem se probudila a asi tři hodiny nespala – polévalo mne horko, pociťovala jsem mravenčení kolem hrudníku, cítila jsem veliký tlak v solaru a velice těžce se mi dýchalo. Všechny tyto projevy, bolestí hlavy počínaje a ztíženým dýcháním konče, mne v různých intervalech provázely celou dobu užívání této esence.Ovšem, začala jsem si uvědomovat, kdy se hněvám, a naučila jsem se tuto emoci odlišovat od ostatních. Bývá většinou spojená s lítostí, sebelítostí, s obviňováním se, apod. A co je hlavní: DOVOLUJI SAMA SOBĚ HNĚVAT SE a nechávám hněv proběhnout se všemi jeho projevy, nevyčítám si ho a netrestám se za něj. Toto ve mně bylo hodně zablokované, protože v dětství jsem za každé projevy hněvu byla (i fyzicky) trestaná. Hněv jsem ukládala a mám ho uložený ve svalech na šíji, a to je další poznatek. Na to mne přivedla masérka. Samozřejmě mne potkávají situace, které mne „nutí“ hněvat se, a tak toho dokonale využívám. Nemám potřebu křičet, dupat a mlátit a vůbec mi to nejde, ani když se k tomu chci donutit. Ale nechávám hněv proběhnout se všemi emocemi, fyzickými projevy a hlavně – dovoluji si hněvat se.Těším se na další esenci a na další poznání.

Blanka    Musím konstatovat, že to bylo dramatické. Tolik emocí a tolik se toho děje!Na začátku jsem cítila zoufalství, nezvládání, zlost, děsnou bolest na solaru a hlavně mě to pořád vrhalo do dětství, cítila jsem se naprosto odmítnutá, sama, bez naděje. Asi po týdnu jsem měla jeden optimistický den, elán, energii, sílu a radost.Sbližování se zvířaty mě vede stále blíže přírodě. No a pak už jsem padala jen do hlubšího zoufalství, otvíraly se mi věci, které mě zranily, z dávné i velmi nedávné minulosti, docela jsem se divila, že mě tak moc zranily. Prolila jsem potoky slz, k něčemu mě to vracelo několikrát, něco stačilo si uvědomit jednou. Trochu jiné to bylo v noci, kdy se mi zdály hodně zajímavé sny. Ke konci jsem si uvědomila, že se cítím jako truchlící srdce a že chápu, proč to Daniel takhle seřadil, že to prostě jde takto za sebou. Pořád se mi vrací zraněné, podupané, zatlučené, znásilněné vnitřní dítě. Jestli to takhle půjde dál, tak z deprese hned tak nevyjdu.Přesto pokračuji, líbí se mi Danielova věta o tom, že nic lepšího teď pro sebe nemůžeme udělat.

Gábina    Druhý krok na Cestě jsem pocítila citelně. Neklid a vztek jsem už zažívala na konci Vnitřní práce a hned po prvním dnu braní kapek Zdravý hněv, jsem doslova vybuchla. Stačilo jen lehké pošťouchnutí a situace, které normálně zvládám, jsem proječela a prozuřila!!! To trvalo celý první a druhý týden. I když jsem se snažila vše ventilovat na boxovacím pytli, bohužel se mi nedařilo z toho vyčlenit děti, protože ty jsou se mnou nejvíc. (Do dětí jsem pochopitelně neboxovala, ale byla jsem hodně daleko od vlídné a chápavé maminky. Na druhou stranu musím říct že děti, od té doby, mě častěji hladí a pusinkují a jsou jakoby ohleduplnější).Celé období jsem v sobě cítila obrovské přepětí. Kdybych měla kde, byla bych schopná roztřískat cokoliv a doslova kdykoliv aniž bych k tomu potřebovala nějaký důvod. A taky ječet ječet a ječet!!! I teď, když to píšu a 2 dny už neberu tyto kapky, se znovu začínám zlobit, takže odcházím boxovat…Vím že tohle téma je u mě na dlouho. Znovu se mi vybavily vzpomínky na rodiče, kteří mi už jako malé holce říkali  “Vzteklino“ a samozřejmě že je to špatné se zlobit a že se hodné holčičky navztekají, že je nikdo nemá rád… A opět jsem si prožila tyto nepříjemné a bolestné pocity, které jsem tehdy zažívala… Až jako dospělá, když jsem si nechala dělat čínský rozbor osobnosti, jsem pochopila, že já nikdy nabudu se svými osmi Jangy a žádným Jinem ta hodná a mírná holčička, jakou rodiče chtěli mít a že kdybych taková byla, nejspíš bych z toho onemocněla (To potvrzuje celé moje dětství a puberta, kdy mě pronásledovaly opary, velmi rozsáhlé a velmi bolestivé a po návštěvě léčitele mi byla diagnostikována snížená činnost jater a jak známo, játra se vztekem hodně souvisí.) Úžasný je ale závěr, který jsem si díky Zdravému hněvu dokázala prožít a to je fakt, že ať si mě rodiče chtěli mít takovou nebo makovou, že je to jen jejich věc a já tu nejsem proto, abych jim jejich očekávání plnila! A to je nádherný osvobozující stav JJJJJJJCo bych ještě ráda zmínila je pocit vděku a štěstí, za mého životního partnera, který mě opět podržel, jako už tolikrát. Sice ani on se mému vzteku nevyhnul (dva dny jsem s ním při užívání kapek „nemluvila“), ale všechno jsme to spolu zvládli. Jako by se odloupla nějaká slupka a máme k sobě zase kousek blíž.A ještě jedna věc. Uvědomila jsem si, jak dobře dělám, když dovoluji svým dětem se vztekat a projevovat odpor. Doufám že je díky tomu podobných prožitkům ušetřím.Všechny zdravím a těším se na další „setkání“.

Hana    Zatímco první esence Vnitřní cesta mi otevřela k řešení spoustu témat, tento proces se úplně zastavil na celé tři týdny při užívání Hněvu. Poslední tři týdny jsem pociťovala nesmírně hluboký smutek a nebyla jsem schopna dokončovat rozběhnuté projekty. Velká nerozhodnost v práci i v soukromém životě. Stav nemožnosti dokončit větu. Chyběla mi slova. Vlastně celkem shrnuto - nedařilo se nic co jsem začala a nedařilo se vlastně ani něco začít. Hněv jsem nepociťovala. Jenom jsem toužebně očekávala, až kapání Hněvu konečně skončí. Dá se říct, že jsem poslední týden odpočítávala už i hodiny.

Iva    Bylo toho mnohem a mnohem víc (včetně peněz, které měly být u vás a byly pořád u mě), mám pocit, že těchto 21 dní trvalo minimálně dvakrát tolik, že jsem H.Anger brala nekonečně dlouho a že se děly stovky věcí za jediný den. I když jsem to zkracovala, tak je ta zpráva trochu delší. 1. týden – první dny mi připadalo, že jsem asi měla ještě pokračovat v předcházející esenci, ale „nemohu si dělat sama, co chci“, jsem přece ve skupině. Jakoby se můj organismus uklidňoval od předchozích procesů, jsem trochu v klidu a nabíhají hladinky nové esence. 4. a 5. den mě bolí krční a bederní páteř – vzpomínám si na podobný problém s minulou esencí (tenkrát 7. a 8. den). Jinak zvenčí to vypadá, že jsem docela v klidu, když ale víc pátrám, tak třeba: nedokážu se soustředit na čtení (celý život miluji knížky), nebaví mě TV, v práci dělám jen nejnutnější věci (!!), co začnu, to v půlce opustím, jdu něco udělat a až za hodinu si uvědomím, že jsem to neudělala, dokonce si jen tak kreslím (od MŠ jsem neměla pastelky v ruce). Jsem doslova „zbytečný člověk“. Ještě mi chybí čas – ráno vstanu a už je večer?!? Jsem tělo bez duše. To je divné, proto studuji znovu doporučení
Daniela a mám to – přidám si znovu Inner Work, abych dokázala něco uvolnit. Vím, že už od raného dětství jsem hněv dokázala zatlačovat hodně hluboko, vždycky jsem dělala jen to, co vyžadovala moje autoritativní maminka. Měla mě „dobře vychovanou“.2. týden – je velikonoční víkend, jsme všichni doma a já zuřím. Ale úplně špatně – zuřím zase dovnitř, dusím se vztekem, až se mi třesou ruce a skoro nemůžu uvařit oběd. V pondělí k nám vůbec nikdo nepřijde, přestože mám nachystáno – asi se kolem domu vytvořilo pásmo s nápisem „Nevstupovat“. Beru obě esence a výsledek se dostavil – v úterý jsem je zapomněla v práci a potom zase další dva dny - myslím, že jsem to přehnala. Současně se kolem mě dějí divné věci s technikou – přestává téměř všude, kam přijdu, fungovat internet, nejde zapojit projektor, soubory uložené na flash disku mizí. Kolegyně tvrdí (o esencích neví), že asi je kolem mě divná energie. Od čtvrtka se úplně třesu a vybuchuji, kdy to jen jde.3. týden - V sobotu mi pomohla známá automatickou kresbou se zklidnit, programově dělám zklidňující techniky, ale už ve středu přichází ještě větší třes, než minulý týden, opět přestává fungovat projektor a v zaměstnání máme zavirovanou celou síť. Nedokážu se starat o rodinu, nevím, jak dojdu zítra do práce. Raději občas vynechám kapky, srším kolem sebe oheň a síru. I když nemluvím, u oběda si ke mně nikdo nesedá!! Kolem mě je pole – POZOR NA NI !! Jsem šťastná, že je tu pátek.

Ivana    Posílám zprávu o "Healthy Anger". Začala jsem jí užívat od14.03 ale ještě 5 dní s vnitřní prací a 2. den se u mě projevila velmi silná reakce. Měla jsem vztek - "chodila jsem doma po dlouhé chodbě, měla vztek na sebe, na celý svět, na děti, bývalého manžela atd. - zatínala jsem pěsti, šermovala jimi a nadávala nahlas - fakt jsem si to užívala naplno, tak jak nikdy předtím. Říkala jsem si , že to tedy budou "dobré" 3 týdny. Promluvila jsem si s hněvem. Vyrostla jsem v rodině,kde jsem pociťovala hněv mé matky /dnes už vím "bůhví na co"/ téměř denně pořádným fyzickým výpraskem. Díky tomu mé tři děti vyrostli bez jediného pohlavku. A hněv jsem potlačila do sebe, otočila ho proti sobě, zůstal ve mně a narostl do obrovských rozměrů /žlučníkové kameny,meridiány ho odnesly do kyčlí a celé to teď končí ztrátou hybnosti/. Celé 3 týdny, proběhly v klidu a jsem cítila, že hněv respektuji, cítím jej a dávám přiměřeně najevo...... ale myslím si, že zkoušky, zda jej dokážu si uvědomit, procítit a rozpustit mně ještěčekají... budu se řídit doporučením o pár minutách a jinak hledat starší uložené hněvy ,zlosti a zlostíky.

Jarmila    1. týden:- v pohodě, 3. den vztek - na ministerské úředníky, kteří informují svého ministra s chybami a rezort na to doplácí /opravdu mi to vydrželo několik dní/.2. týden:- připadala jsem si jako matrjoška  - 1 velká venku a uvnitř druhá, malinká. Ta vnější, velká byla v pohodě (tedy si myslela), ta malá uvnitř měla velice podivné pocity - vztek a smutek, divně. Než mne napadlo, dovolit jí přijít ven, trvalo hezkou chvilku, ale povedlo se a s Velikonocemi přišel vnitřní klid a mír.3. týden:- vůbec nemám pocit vzteku nebo zlosti, ale přitom se v mé řeči neustále objevuje, že jsem naštvaná, protože.... jakékoli něco. Nakonec vychází na povrch pocit nenávisti /ani jsem nevěděla, že je něco takového možné/ - ke všemu a všem.- objev 2 slov: "co kdyby" a za tím ohromná nejistota. Ještě stále vnímám jejich vliv, ale vím o něm a je to podstatně slabší. Přicházejí lidé a říkají léčivá slova. Např. "jsem správce, ne vlastník a majitel", "ano, nenávidím lidi - hodně mi ublížili" a vše se mění, a je klid. Uvolňuje se srdce, jeho vnímání a cítění a já si uvědomuji, že se tak vlastně připravuje prostor pro 3. esenci.Hluboce se skláním před prací autora těchto esencí i před Vámi, kteří je přivážíte, a děkuji za tuto možnost.

Jaroslav    Myslím, že nemá smysl, abych v akci pokračoval. Ani po využívání druhé esence jsem necítil zhola nic.

Lea    Užívání druhé esence u mě dost poznamenaly dvě události – první týden jsem měla nehodu ve sprše a trochu víc jsem se potloukla, takže celý ten týden všechno přehlušila bolest z naraženin. Třetí týden jsem pak byla na horách – občas mívám problémy zvládnout vyšší nadmořskou výšku, bohužel tomu bylo tak i letos.Nicméně i v těch několika dnech, kdy mi relativně nic nebylo J jsem zjistila, že člověk si odnáší do života i určité naučené ne zrovna nejlepší vzorce chování – tak, jak je viděl u rodičů, a že ne vždycky si to uvědomuje a dokáže se tomu „vzepřít“. Teď se o to snažím, některé věci vidím jinak, hlavně si je uvědomuji!!! a je to úžasně svobodný (a osvobozující) pocit, protože se můžu zachovat jinak, je to jen a jen na mně.Kolena, která mě tak moc bolela při užívání první esence už pomalu přestávají. Udělala jsem ale jeden „objev“ – při stresové situaci (hádka s otcem) mě neuvěřitelně rozbolela, skoro jsem se na ně nemohla postavit… Taky mi došlo, že někdy působím jako zrcadlo na problémy svých rodičů. Případné výčitky nejsou tedy ani tak mířeny na mě (proti mně). Spíš naprosto nevědomě popisují své akutní problémy a „schovávají“ je do výčitek, dobře míněných rad atd. atd.A ještě jednu věc jsem si uvědomila. Tím, že už zhruba 4 roky nemám zdraví v pořádku, dívám se neustále do minulosti, vzpomínám na dřívější doby místo toho, abych se těšila na budoucnost...Na závěr ještě můžu říct, že tak jak jsem se po první esenci těšila na další a na celou Cestu a byla z ní nadšená a dobře naložená, tak u této druhé jsem opravdu ráda, že už je za mnou. Nedaří se mi „určit“ své pocity za ty 3 týdny. Snad nejpřesnější by bylo - bez jiskry…

Lída    Reakce na tuto esenci byla naprosto odlišná než u Inner work. Nebyly zde žádné příznaky chřipky a tentokrát jsem se nečistila ve snech (alespoň si toho nejsem vědomá). Zpočátku se zdálo, že se nic neděje, ale pak jsem si uvědomila, že na některé lidi ve svém okolí reaguji podrážděně, ba dalo by se říct, že mě něčím neskonale dráždí a dopalují. Vůbec jsem nechápala, co se děje, vždyť mi nic neudělali. Ale pak mi to došlo: já jsem reagovala na jejich potlačenou agresivitu. Když mi to došlo, odeznělo to. Během užívání této esence jsem měla také někdy pocit, jakoby mi vylézaly zasuté vzpomínky z dávné minulosti, a to takovým způsobem, že jsem například jednala jako despotický panovník. Vytestovala jsem si přes kyvadlo, že jsem skutečně v několika minulých životech byla vládce despota. Ověřila jsem si, že esence působí v několika rovinách. Když není co řešit v současnosti nebo doby nedávné, tahá na povrch věci z podvědomí, o kterých už nemáme ani potuchy.

Martina    Hned po první dávce sem se při úklidu hrozně rozčílila, v půlce prvního týdne mě začlo bolet v krku,trvalo to asi 4 dny,ale pořád mám v krku knedlík.Poslední dobou se mi dobře usíná a spím jako dřevo celou noc,ale jsem unavená i ve dne,coz se mi obvykle nestává,když si začnu číst,tak okamžitě začnu usínat.Od té doby co užívám druhou esenci,tak nás doma všechny začal hrozně zlobit pes,neustále leze kam nemá,ničí věci a já,která ho mám na starost,na mě vždycky připadne trest,takže asi 4 dny po sobě,když sme přišli z práce,tak sem ho musela seřezat,což dělám velice nerada a navíc se mě teď bojí víc než předtím.Taky sem zjistila,že nedokážu brečet,ne,že bych to dělala nějak často,ale jsou situace,kdy cítím,že bych chtěla,ale nejde to.Ke konci 2.týdne užívání esence sem byla poměrně nervózní,hrozně se mi klepali ruce i vnitřně sem byla vyklepaná celá. Navíc sem se rozhádala s jedním z nejlepších kamarádů,což taky není moc obvyklé.Takže abych to shrnula,poslední asi rok a půl jsem docela klidná a vyrovnaná a máloco mě rozčílí,v minulých 3. týdnech sem se vztekala velice často,ale nikdy sem to neuměla moc ventilovat,ani teď ne,pokud nepočítám to mlácení psa,ale nemůžu říct,že by se mi tím nějak extra ulevilo,spíš naopak,cítila sem se ještě daleko hůř. Navíc mě zase docela začli bolet záda,občas i kolena.

Milada    Hnev sme brali spolu s Pavlom - tak sme si to naozaj užili. On sa nervoval a ja som často "brečela jak želva". Ale prežili sme... a mnohé veci v našom spolunažívaní sme si ujasnili. Druhá esencia vo mne prehĺbila pocity, ktoré naštartovala vnútorná práca. Najdominantnejší bol pocit smútku,  výrazný bol aj hnev na seba samu.

Peter    Počas užívania druhej esencie sa nedialo nič špeciálne. Prejavoval som svoju nasratosť viac navonok, nepotláčal som ju v sebe. Z pohľadu druhých som bol viacej naštvanejší, z môjho pohľadu som to vnímal pozitívne, že som to začal vyjadrovať. Esencia počas brania ukľudňovala môj hnev. Túto esenciu som už bral pred cca. pol rokom.

Radka    Ve své druhé zprávě budu asi o mnoho stručnější. Co se týče dětí , snad od druhého dne se začaly hádat a neustále dohadovat… a trvá to vlastně do teď. Já jsem určitě podrážděnější, hlavně večer, když už jsem tak unavená, že ani nemůžu mluvit. Myslím, že jsem párkrát vynadala dětem, v situaci, kterou bych jinak zvládala lépe…  Spíše se to u mě projevovalo víc nostalgií až smutkem. Jinak mě celé tři týdny bolela hlava. Někdy víc, někdy míň - ale pořád. Často to bylo na prášek. Esence Zachráněni zvířaty mi někdy bolet hlavy zmírnila. Syna taky občas bolela hlava, ale protože si stěžoval pouze ráno, když měl jít do školy, tak nevím jak moc to bylo. Každopádně jsem ráda, že už máme ty tři týdny za sebou. Po ukončení Vnitřní práce jsem měla pocit, že bych si ji měla kapat dál - po ukončení Zdravého hněvu si určitě kapat dál tuto esenci nebudu . J Těším se na další esence a všem přeji krásné jaro.

Robin    Hned druhý den začala rýma a kašel. To trvalo tři týdny a bylo to mírnější, než obvykle. Vrátila se mi sebedůvěra s kterou jsem měl problém s minulou esencí. Myslel jsem, že půjde ven nějaký vztek a hněv, ale nic jsem nepociťoval a potlačený ho v sobě určitě mám. Tak možná jindy :-) To je asi vše.

Silvia    Tak po dvou dnech mne bolala hlava, celý den a z pod levé lopatky mi vystřelovala bolest do hlavy. Na čtvrtý den jsem si uvědomovala zlost a dokonce jsem ji uviděla a dokázala pojmenovat odkud pramení. Další pondělí jsem měla celý den smutný a provázel mně pláč. Také jsem zaznamenala zvláštní sny. Ke konci mně dva dny bolala pravá ledvina. Pak už to bylo v poho.

Zuzana    Nejdříve jsem sï říkala, že mě se nic neděje,ale s odstupem času jsem měla velký vztek,když sem mu dala pozornost najednou odešel a rozpustil se. V druhém týdnu jsem zažila hluboký smutek a žal. šla jsem k lékaři,od něho okamžitě do nemocnice. Byl to pro mě hluboký smutek, kde vytrysklo velké množství slz.časem jsem si ale uvědomila,že jsem to zažila v šesti letech,když jsem nastoupila do nemocnice a okamžitě na operační sál.Můj zážitek je z toho že jsem byla sama a bez rodičů.Další den se mi velice ulevilo. děkuji za tuto cestu uzdravení.Když to sepisuji,uvědomuji si,že mám v sobě více nového prostoru pro něco nového.


Jaroslav

Velice nás zaujal případ s Jaroslavem, který ani po druhé esenci necítí žádné účinky. Z praxe víme, že toto se stává například vysoce postaveným manažerům, kteří mají veškeré pocity a emoce hluboce potlačené – nemohou si je dovolit, musejí obstát v každodenní konkurenci a v boji o přežití na své pozici...

Protože bychom i Jaroslavovi přáli co největší přínos z užívání esencí, vytestovali jsme si s jeho souhlasem v tabulkách používaných v metodě SRT, v čem je důvod toho, že esence se nijak neprojevily. Vyšlo nám šest hlavních příčin, které si zde nedovolíme uvést, i když je celá akce vlastně anonymní. Za základ celé situace můžeme označit nedostatek lásky k sobě samému, nízká sebeúcta a určité sebedestrukční programy uložené v podvědomí. Současně vychází, že to jsou energie naučené a převzaté z okolního prostředí... Jaroslav není sám, kdo zpočátku při užívání esencí (míníme jiných, ne C.U.) necítí výrazné účinky. Po nějakém počtu využívaných lahviček však dochází u těchto klientů k proražení bariér a esence začnou účinkovat.

Další naše zjištění, a to bude asi stěžejní. Jaroslav je sice ochoten udělat ve svém životě změny, ale nepřijímá za tyto změny zodpovědnost. A to je podle zkušeností z různých terapií ta největší překážka v tom, aby se opravdu něco změnilo.

Test ale ukazuje, že kdyby Jaroslav pokračoval a rozhodl se převzít zodpovědnost za změny, mělo by u něj dojít i v případě Cesty uzdravení k podobnému průlomu.


Zeptali jsme se také Daniela na jeho zkušenost, a zde je jeho odpověď:

„Vždy se najdou lidé, kterým esence tolik nefungují. Může to být tím, že esence nejsou to pravé pro jejich osobní cestu. Častěji je to ale něco hlubšího – hluboká resistence, velmi hluboko uložená. Případně v této době člověk potřebuje nějakou úplně jinou esenci. Samozřejmě když někomu esence nefunguje, pak to může být podobné i s jinými léčebnými metodami. Bylo by zajímavé zjistit, jestli ten dotyčný užíval nějaké jiné prostředky nebo metody emocionálního a duchovního léčení a jestli na něj fungovaly. Očekával bych, že odpověď bude „ne“.“


Tak to je pro dnešek vše. A kdy si podobnou skupinu založíte se svými kamarády nebo klienty i Vy? Mezi esencemi se najde mnoho možností, jak si vytvořit podobnou Cestu.

Pěkný den Vám přejí Pavel a Taťána Kaiserovi
Vaši výhradní dodavatelé zvířecích esencí z USA