Příběh esencí Světelných bytostí – cesta ke svému skutečnému Já

Pro zákazníky www.e-esence.cz exkluzivně napsala Petra Schneider, březen 2008
Petra je spoluautorkou esencí Světelných bytostí a spoluzakladatelkou firmy LichtWesen, Německo.


“Tak a to je vrchol celé naší práce. Konečně se nebudu muset zabývat tím nesnesitelným pozemským životem“, řekla jsem si šťastně, když jsme dostali při meditaci znamení, že máme začít pracovat s nanebevzatými Mistry. Tady mě zase moje přání zmátla. Neviděla jsem skutečnost tak úplně přesně...
Na začátku naše práce s Mistry spočívala hlavně v meditacích, rozpouštění blokád a pobývání v energii každého z Mistrů. To byla nádherná práce. Popravdě řečeno někdy to byly těžké chvíle, staré vzory se nám vracely zpět a náš vztah byl výborným cvičištěm pro pochopení těchto vzorů – ovšem nebylo to výborné pro nás. Jakmile jsme se vypořádali se svými „balíčky“, věci se mezi námi oproti minulosti hodně zlepšily a my jsme byli za tuto zkušenost velmi vděční.
Po mnoha pozitivních ohlasech od lidí, kteří testovali naše první esence, jsme se rozhodli přinést světu mistrovské esence Světelných bytostí. A tak se stalo, že naše práce s energiemi a naše vznášení se vysoko ve výšinách se změnily v bolestné pády do našeho materiálního světa, těžkého, pomalého a plného rozporů.

Problémy s materiálním světem

Jak jsem řekla, práce s energiemi nám byla dobře známá. Neměli jsme ovšem tušení, jak zvládat „světské záležitosti“. Když jsme začali, objevila se spousta obtíží a nejasností. Začali jsme hledáním vhodných lahviček. Zjistili jsme, že pro ochranu olejů potřebujeme tmavé lahvičky, ale hnědá se nám zdála hrozná. V hromadě vzorků, které jsme dostávali, byla taky jedna kobaltově modrá lahvička. Ve chvíli, kdy jsem ji uviděla, mi to bylo jasné – „to je ono“. Ihned jsem zavolala firmu, abych se zeptala na dodací lhůty. „Ano, můžete ty lahvičky mít, ale dodáváme pouze v paletách po 13.000 kusech a máme nyní jen jednu paletu. Netušíme, kdy vyrobíme další, může to trvat až tři měsíce, takže se musíte rozhodnout rychle“. Položila jsem telefon a v žaludku se mi udělal kámen. 13.000 lahviček, tolik peněz a co když se esence nebudou prodávat, co uděláme s takovou spoustou lahviček? Kde uskladníme celou paletu? Skepse a strach se ozývaly, ale tyhle lahvičky byly ty nejhezčí, jaké jsme kdy viděli. Věděli jsme, že esence máme vytvořit v listopadu 1994, a tak jsme nemohli riskovat delší zdržení.

Kamarád nám nabídl půjčku peněz na lahvičky – firma chtěla úhradu předem. Mluvili jsme o tom, meditovali, prosili jsme o radu. Odpověď zněla důvěřujte, věci se vyvinou dobře. Mohli jsme tomu věřit? Nebyla tahle odpověď jen naše zbožné přání? Naše obavy a strach o sobě dávaly vědět a moje staré zábrany se zase vrátily: viděla jsem se sedět hladová pod mostem. Pak jsme se ale vrhli do dobrodružství se směsí bolení břicha a štěstí. Poslali jsme svou první objednávku.

Další překvapení nastalo, když lahvičky dorazily. Firma, která nám je přivezla, neměla vybavení na to, aby složila paletu z auta. Očekávali, že vezou náklad do „správné firmy“, a tak nám nezbylo než vyložit balíky po sto lahvičkách jeden po druhém ručně. Naštěstí řidič byl fajn, byl ochotný a dokonce nám s vykládáním pomohl. Při tom nám pršelo.

Po objednání lahviček jsme se dali do dalších prací na seznamu. Poprvé nám došlo, do čeho jsme se to pustili. Měli jsme spoustu otázek bez odpovědí: kde seženeme víčka, kapátka, kde seženeme kvalitní oleje; jak se ty oleje budou míchat; co bude obnášet výroba; jak zabránit tomu, aby nám vyteklo příliš mnoho oleje naráz, jak dlouhou mají oleje záruční lhůtu a jak ji dokážeme prodloužit; jaké zákony se na to vztahují?

Neuvěřitelné, na co všechno jsme museli myslet, například existuje zákon o obalech, který určuje, co musí být na nálepce a s jakou tolerancí musejí být lahvičky naplněny. Někdy nám z toho vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Uvědomili jsme si, jak málo jsme o těch věcech věděli, ale znovu a znovu jsme dostávali pomoc a podporu. Když jsem volala do různých firem, dostávala jsem odpovědi na otázky, na které jsem se ani neptala. Téměř každý byl ochotný a dával mi další informace, ale i přesto byly problémy zdrcující. Někdy jsem už dál nemohla a chtěla jsem to vzdát. Ty pozemské záležitosti se mi zdály naprosto nezvládnutelné. Chtěla jsem to všechno zabalit. A pravděpodobně bych to udělala, kdybych neměla 13.000 lahviček. Byly jako hák, na kterém jsme viseli. Gerhard mě pořád povzbuzoval. A tak jsem se sebrala a pokračovali jsme.

Vždy nám znovu a znovu pomáhala naše intuice a duchovní svět. Naučili jsme se důvěřovat, i když naše pochybnosti to ztěžovaly. Například... Měla jsem objednat víčka a řekla jsem firmě, že to opravdu moc spěchá a že by měli dodat víčka co nejdříve, nejlépe tentýž den. Večer nám volali z firmy, která dodala lahvičky, zda jsme již uhradili platbu (což jsme samozřejmě udělali, protože chtěli peníze předem). Také se mimochodem zeptali, zda jsme se dopředu ujistili, že objednaná víčka budou správně těsnit. Byla jsem v šoku. „Proč, vždyť mají standardní závit, tak to musí pasovat“. Odpověď byla „Ne, tak to být nemusí“.

Když jsem položila telefon, pádila jsem přímo k lahvičce s uzávěrem, který jsme objednali. Otočila jsem ji vzhůru nohama a olej mi vytekl do ruky. Šok a další kámen v žaludku. Běžela jsem k telefonu, abych zrušila urgentní objednávku z rána, ale firma už měla zavřeno. Poslala jsem fax, že ruším objednávku, a prosila Mistry, aby pomohli, aby víčka už nebyla na cestě. Tentýž večer jsem našla další firmu, která nabízela lepší víčka a ta byla dokonce ještě levnější. Tu noc jsem spala velmi špatně.
Časně ráno jsem zavolala firmu, kde jsem objednala špatně padnoucí víčka. „Ano, váš fax jsme dostali a hned jsme jej předali mateřské firmě v Rakousku. Nemusíte se obávat, v Rakousku byl svátek, takže vaše objednávka určitě nebyla zpracována“. To byla úleva... Krátce nato volal dodavatel lahviček, že se našla i naše platba. Byla už nějakou dobu na účtu, ale nikdo si toho nevšiml.

Takovéto pomoci se nám dostává dost často. Opakované těžkosti a šoky nás vycvičily, abychom více důvěřovali, naslouchali našemu vnitřnímu hlasu ve vhodný čas, a tak se vyhnuli těmto zmatkům. A hlavně – abychom naslouchali pozorně. Na začátku jsme neudělali moc chyb, které by nás připravily o peníze, i když jsme byli tak nezkušení. A neustále jsme potkávali lidi, kteří nás podporovali.
Protože naším cílem je dodávat opravdu nejlepší kvalitu, našli jsme později jiná víčka. To byl bohužel omyl, protože ta víčka tekla. Nakonec jsme se rozhodli nechat si vyrobit vlastní typ víček, ale to zabralo nějaký čas.

Mezitím jsme zjistili z mnoha zkušeností, že jsme dostávali pomoc z duchovního světa, pokud jsme následovali svou cestu. To samozřejmě neznamená, že už nemáme žádné potíže růstu. Rodiče nekrmí dítě a nepiplají ho, dokud nezestárne. Je naší povinností pozorně naslouchat, znovu vstát, když spadneme, a důvěřovat si, když děláme další kroky. I když se po čase může zdát, že některé kroky byly „chybné“, nebylo to tak. Všechny omyly, kterých jsme se dopustili, nám pomohly něco se naučit a pomohly nám – pokud jsme se z nich opravdu poučili – vyhnout se ještě větším omylům v budoucnosti.
Paleta lahviček se ukázala jako jeden z největších dárků, které jsme dostali – dnes to vidíme, ačkoliv tehdy to pro nás byl problém. Byli jsme donuceni plně se oddat práci a dát do ní všechny své síly. Musím přiznat, že někdy mě v práci podporovalo jen přání zbavit se lahviček. Nebýt té palety, nedonutili bychom se nechat vytisknou krásné nálepky, ale udělali bychom si je sami. Nenechali bychom vytisknout propagační brožury... A neprodávali bychom dnes esence Světelných bytostí v tolika zemích. Těch 13.000 lahviček předurčilo naši velikost.

Bolesti růstu

Nikdy bychom netušili, že být úspěšní může znamenat problém. Znovu a znovu jsme prosili duchovní svět o úspěch. A naše kniha byla úspěch. Protože vydavatelům trvá výroba knihy tak dlouho a my jsme měli spoustu zákazníků, kteří si ji žádali, vydali jsme si ji pro začátek sami. Náš návrhář udělal obálku a protože Gerhard se stal expertem na tisk nálepek, hodilo se mu to teď při vydání knihy.

Na začátku července 1997 jsme měli v ruce prvních 1.000 výtisků naší první knihy. Neměla žádné ISBN číslo a vydavatele, proto se dala koupit pouze u nás.
Krabice s knihami jsme měli pod gaučem, v kredenci, ve všech volných koutech. Všude jinde už byly lahvičky, letáky a víčka, jen postel jsme si uchránili pro sebe. Náš malý byt o 90 m² začal přetékat. Ovšem po třech měsících byla polovina knih vyprodána. Museli jsme objednat dotisk. Poprvé jsme si uvědomili, že úspěch může být také problém. Tisknout zase jen 1.000 knih by byla hloupost a bylo by to zbytečně drahé, ale na větší množství jsme neměli peníze ani místo.
Nicméně jsme potřebovali další knihy a zase se nám dostalo pomoci. Kamarád se nás zeptal „Proč nejdete s tou knihou na veletrh?“. „To je nemožné“ byla naše odpověď. „Máme jen jednu knihu a kromě toho je příliš pozdě se přihlásit, veletrh začíná za 14 dní“. „A proč to nezkusíte?“ odpověděl. Další rozhodnutí, další skok.

Opravdu jsme získali stánek na veletrhu, ačkoliv termíny přihlášek byl před dvěma měsíci. Dorazili jsme na místo s žaludkem na vodě a s hrůzou jsme zjistili, že jsme dostali stánek v řadě s literaturou pro ženy a nikoliv s esoterickou literaturou. Seznámili jsme se tam se spoustou krásných lidí a na konci veletrhu sedm nakladatelů chtělo práva na vydání naší knihy.

Tyto příhody jsou jen malými epizodami na naší cestě. Mohla bych popsat spoustu stránek – znovu a znovu stejné učební lekce: potíže, naslouchání, důvěřování, rozpoznání, jaké vnitřní bloky a vzory myšlení způsobují tyto překážky, rozpouštění, rozhodnutí, skoky a dělání. Nové problémy vyvstávají i nadále: cla, dovozní předpisy, účetnictví, peníze, hledání vhodných zaměstnanců, distribuce do zahraničí... Ovšem častěji a častěji dokážeme vidět obtíže jako výzvy, a to nám pomáhá brát život jako hru a mít z něj radost. Poznali jsme, že být úspěšní vyžaduje také jít více do hloubky.

Práce, kterou děláme ve firmě LichtWesen se neliší od „normální“ práce. A přesto je tu něco jiného: jsme více vědomí a využíváme potíže a výzvy pro náš duchovní růst. Rozvíjet své pravé Já a žít je v každodenním životě je pro nás to nejdůležitější. Esence nám v tom velice pomáhají. Esence nám usnadňují naši cestu a náš život. Skrze esence se posílila naše intuice, naše důvěra, odvaha a sebevědomí.

Dnes už je pro nás vše snazší, dostáváme se z pastí a léček mnohem rychleji. Časněji si také uvědomíme, když se něco blíží, když někde uvízneme, dokážeme se usmívat svým omylům a stinným stránkám a necháme je tam, kam patří. Dnes dokážu v klidu řešit obtíže, které by mne před pár měsíci „zabily“. Jsme velmi vděční, že máme takové silné pomocníky a že nám bylo dovoleno přivést je do tohoto světa.

Z první palety lahviček a nezkušených prvních kroků se vyvinula firma. Naučili jsme se hodně a stále dokola to bylo jako učit se chodit: na začátku nejistě a rozechvěle, ale s přibývající praxí stále jistěji. A potom chodíte a už na to ani nemusíte myslet. To je normální. Nejasnosti nás doprovázely stále, na začátku měly velkou sílu. Ačkoliv jsme na hlubší úrovni věděli přesně, jaké energie nás podporují, jakou dostáváme pomoc a jak nás duchovní svět podporuje, naše mysl byla znovu a znovu skeptická. Myslím, že to je normální a v pořádku. Bylo ale důležité nenechat se tím zastrašit a stále následovat svůj vnitřní hlas a rozum.

I dnes tomu ještě někdy nemůžeme uvěřit: esence Světelných bytostí se šíří i do jiných zemí, dostáváme nadšené ohlasy od více a více lidí. Naše nabídka je také větší; krystaly, meditační CD, Elixír krásy, plyšový andílek. Dřívější strach, že neobstojíme v životě nebo že nejsme ukotveni na této zemi, je již pryč. Nyní se radujeme ze života na zemi, dokážeme životu říci ano a jít vpřed po své pozemské cestě překážek a uvědomění.