Esence z borovice lesní. Dětský kouzelný způsob myšlení, který mnoho dospělých tak postrádá (a mohou jej znovu objevit s esencí Archetyp vnitřního dítěte), se nyní obrací proti člověku, který vstupuje do stádia sirotka.
Pro člověka v tomto stádiu vývoje je typický sebestředný pohled na svět. Takže kdo za to asi může, když matka nepřijde na první zavolání, když ne my sami? Člověk se cítí vinen a všechno v něm volá „Co jsem jí udělal, že hned nepřišla?“ A říká si „Jsem k ničemu, když ani moje maminka o mne nestojí!“.
A tak ztrácí naději, pohrdá sám sebou, protože nedokázal udržet vlastní rodiče, aby o něj pečovali. Dává si vinu za to, že zůstal sám.
Teď, když ho nemá nikdo rád, ani on sám se nemá rád, by bylo lepší to vzdát a umřít.
Přepnutí na realističtější pohled na svět snímá z člověka pocit viny a vrací mu sebeúctu.
Archetyp sirotka pomáhá člověku udělat tento první a těžký krok do života, aby dokázal projít tou bolestí a nenést si ji s sebou dál.
Vzpomínky a porozumění zůstávají, ale bolest mizí.
